TNIT4-2011: Stavba chrámu - příčina válek

Cílem zednářů je postavení Šalomounova chrámu. A největší překážkou k tomu je Rusko. Proto každá válka s Ruskem je zednářské inspirace. Pro začátek to ukážu na třech válkách: Napoleonská, Krymská, Franko-pruská. Popořádku:

Napoleonské války

Od začátku do konce byly tyto války zednářským podnikem. Dokonce chce se mi upadnout do primitivizmu a říct: židovsko-zednářským podnikem.

Neboť každou válku je nutno studovat nejen v pamětech chrabrých generálů, ale i ve strzenkách o splácení dluhů. Proto podívejme se do historie tak slavných rodin, jako byli Rotschildové, Openheimerové, Samuelé.

Obzlášť zajímaví jsou bratři Rotschildovi (Amshel, Jakob, Solomon, Karl a Nathan), kteří měli příležitost kontrolovat prakticky veškerá hnutí peněz Německa (Pruska), Vatikánu, Francie, Itálie, Rakousko-Uherska, Británie i Ameriky. Tedy celého západu.

Napoleon byl ctižádovou figurkou, jehož nesnází tito bratři mistrně využili. Nejprve mu dopomohli k vládě, později však, když se pokusil zbavit se závislosti na nich a založil „Banque de France”, obložili ho ze všech stran finančními léčkami i maršály pod svou kontrolou.

Aristokracie byla zničena, ve vládě samé nuly. Peněz lační Murat, Ney, Augereau a další byli až po uši zadluženi u Židů. Stejně tak i papež, za bohatství korunující na císaře kohokoliv (Napoleona).

Korunovace Napoleonova

Korsikánci byli pro Evropany něco jako jsou pro Rusy aiseři [Azerbajžanci, Čečenci...]. A teď si uvědomte, jakým výsměchem nad starým, slavným trůnem Merovingů, Kapetovců, Karolingů, Valois a Bourbonů bylo císařství tohoto malého Korsikánce.

Původem z drobné šlechty, žádných práv na křeslo neměl. Byl nadaný voják, ale nedostávalo se mu legitimnosti. Předtím však ve Francii proběhla nejkrvavější revoluce, která prakticky vyhubila dědičnou aristokracii. Zednáři vyhlásili republiku a buržoazie, ve velkém množství židovská, dostala absolutní svobodu činnosti v politice i v ekonomii.

Kvůli svobodě, rovnosti, bratrství, ani kvůli lidovládě nebylo třeba dělat revoluci a popravovat vládnoucího krále. Bylo to však nezbytné, aby šlo korunovat někoho, kdo neměl k tomu dědičné právo. Revoluce celkem logicky vedla k monarchii. A nejen k monarchii, ale k monarchii s celosvětovými ambicemi.

A tak, Napoleon neprohlásil sebe za krále Francie, on prohlásil se za císaře. Pokud si vzpomínám, posledním císařem před ním byl Karel Veliký, 1000 let předtím. Čím se odlišuje císař od krále? Tím, že jel do Říma, kde jej korunoval na svatý římský stolec sám papež. Dělá z něj božího pomazance. Figurkou, která dostala vládu nad Římskou říší od církve - od samého Krista.

Bouřit se proti takové osobě je pro každého katolíka velký hřích. Napoleon se tedy stal jakousi oficiální hlavou celé Evropy a s velikým potěšením se před ním skláněly mnohé katolické národy, jako například Poláci.

Ale pohleďme na samé korunování. Nejprve papeže dlouho vydírali, aby vykonal tento mrzký akt. Jenže papežova situace byla nelehká. Napoleon mu hrubě odebral velké množství pozemků. Papež se topil v dluzích. Proto přestoupil své apoštolské poslání a pokorně jel do Paříže korunovat „lži-imperátora”, jak se potom říkalo.

Napoleon, zednář a kandidát na hodnost Antikrista, hluboce nenáviděl a přezíral církev. Papežův potah zadržela smečka psů - to byl rituální akt. Napoleon, ačkoliv mu každou hodinu donášeli zprávy, kde se papež nachází, zorganizoval lov v lesíku Fontainebleu pod Paříží.

Vytím uvítali psi papeže. Napoleon seděl ve svém kočáře nehnutě. Papeže, zástupce boha na zemi, donutili vystoupit ze své karety, pěšky přejít zablácenou cestu a usednout k Napoleonovi, který přitom ani brvou nehnul.

A ještě mnohokrát papeže rituálně ponížili. Ale při samé korunovaci došlo k podivné, ničím - kromě duchovních příčin - nevysvětlitelné události. Napoleon nečekal, až papež vykoná mystický akt a vloží korunu na jeho hlavu. Vyrval mu ji z rukou a sám sobě na hlavu nasadil. Poté posadil korunu císařovny na svoji Josefinu.

Byl to on, kdo rozdával tituly a královské koruny po Evropě. Namísto papeže, i sám sebe korunoval. Nestal se Antikristem a vladykou světa, což by byla jeho korunovace papežem - to by byl totiž velký přestupek pro církev. Možná ale, že snil o tom, že jednou obnoví Šalomounův chrám a v něm bude korunován coby Imperátor Vesmíru.

Tažení do Ruska

Ne náhodou, Napoleon nejprve táhl na Egypt, jakoby tam něco zapomněl. Divné tažení. Všichni jeho konkurenti se nacházeli v Evropě, a on sebere 400 lodí a 50 tisíc mužů, vrhá se do Egypta, odkud pocházel sám Mojžíš. S téměř dvěma stovkama historiků, kreslířů a učenců, přinést Rosetský kámen - snad k vyluštění magických textů a dát Evropě 19 svazků knihy "Description de l'Egypte".

Vlastně byli to Rotshildovci, kteří ho hnali do Jeruzaléma. Nemohli se dočkat stavby chrámu.

Jenže Napoleon moc nebojuje s Turky, Angličani mu překáží. Jeruzalém, stejně jako Egypt, se nachází v Otomanské říši. Porazí-li Napoleon Turky, Rusko zabere Konstantinopol, o čemž snilo celé století. Toho nešlo dopustit, Šalomounův chrám by nemohl být postaven.

Tak bylo rozhodnuto nejdřív jít na Rusko. Nu a hnali Rotschildovci Napoleona do moskevských sněhů. Úplný nerozum... Napoleon naopak potřeboval se soustředit na Británii. Právě s ní prohrál Trafalgar - úplná porážka na moři a k tomu námořní blokáda! K čemu mu bylo Rusko? Tažení na Rusko bylo šílenstvím, jenže nutné k dobytí Jeruzalému.

Existuje vyprávění, a docela mu věřím, že když Napoleon se rozhodl zradit své smlouvy s ruským carem Alexandrem, Murat prosil: „Císaři, nechoď do Ruska! Zahyneš!” On odvětil: „Rád bych tě poslechl, ale Rotschild mne tam žene.”

Podle Leontieva, byla to Británie, která postrčila Napoleona na Rusko. Je fakt, že pro Anglii bylo výhodné, aby Napoleon svou sílu napřel někam jinam. A ruská armáda skutečně pomýšlela na to, jak zastavit koloniální choutky Británie v Asii. Během této konkurence, ruská armáda se dostala příliš daleko na jih. Střední Asie, která se osamostatnila teprve po rozpadu SSSR, byla vlastně dobyta Ruskem jen kvůli tomu, aby se nestala anglickým územím. Jiné výhody z toho Rusko nemělo.

Mimochodem, všimněme si podezřelého mlčení všech Napoleonových nepřátelů během jeho ruského tažení. Obrovská armáda odešla do Ruska a nikdo toho nevyužívá. Anglie, která už mnoho let bojovala s Francií, šlechetně vyčkává, až se její nejmilejší nepřítel vrátí. Otázka: proč Anglie neudeřila na Francii, když byl Napoleon pryč?

Odpověď je prostá: Byl to rovněž zednářský stát, který vzniknul díky revoluci a rituální oběti pomazaného krále. Anglie po celá staletí a vlastně až do dneška je nepřítelem Ruska číslo 1. Upřímně si přála porážku Ruska od Napoleona. Čekala, až Napoleon se vrátí oslaben válkou s Pravoslavnou říší, aby mohla zaútočit.

Jenže veškerá evropská politika byla kontrolována Rotschildy. Těmi samými bratry, kteří seděli v hlavních městech všech bojujících zemí, kromě Ruska. Ti byli u kormidla a nedopustili, aby Anglie lehce vítězila nad Francií. Nač rychle porážet Antikrista?

Později, když byl Napoleon definitivně poražen, byl to právě sám Nathan Rotschilsd, kdo zničil anglický trh rozšířením falešných zpráv o Napoleonově vítězství pod Waterloo. Cenné papíry padly velmi nízko, Nathan je skoupil, oznámil vítězství spojenců a prodal několikrát dráž. Totéž v Paříži učinil James Rotschild.

Říká se, že sám tatíček těchto bratrů seděl na vršku a netrpělivě sledoval výsledek bitvy. Když bylo jasné, že Francouzi prohráli, starý lišák sedl na koně a celou noc jel, aby byl první, kdo podá synáčkům zprávu. Díky tomu, během 24 hodin veškeré hospodářství jak Británie, tak i Francie se ocitlo v rukách jedné rodiny.

Přitom u Waterloo bylo zabito na tisíce a tisíce Francouzů, Angličanů, Holanďanů, Němců a jiných národů.

Krymská válka (1853-6)

Poté, co Rusko ovládlo Krym a rozdrtilo poslední tatarské chánstvo, Turecko ztratilo hlavní pevnost v Evropě. Otomanská říše je ztracena. To bylo jasné všem. Vyčištění Evropy od islámu se stává čistě technickou otázkou.

Proto západní země s teskem hleděly na to, jak Rusko metodicky dusí Turecko, plíživě se blíží ke Konstantinopolu ve snaze obnovit svatý stolec Byzance. Je to mystická úloha Ruska, která dříve nebo později bude uskutečněna.

Snili o tom všichni, počínaje Ivanem Hrozným, přes Petra Velikého, Kateřinu a Stalinem konče.

V polovině 18. stol. Rusko získalo takovou sílu, že podobná perspektiva nikomu nepřipadala fantastickou. Rusové už dávno křtili své prince Konstantinem a připravovali je, že usednou na Konstantinovův trůn.

Jenže kdyby k tomu došlo, Svatá země by se stala automaticky členem Ruského carství. Plány zednářů a Židů by shořely.

Proto došlo k nemožnému, sloučilo se neslučitelné. Turci, Francouzi i Angličané se spojili a rozhodli se vrátit historický proces zpět. To jest, Rusku odebrat Krym a dát ho Turkům.

Prusko i Rakousko bylo zadušemo bankéři a mlčelo...

Zednářsko-bankéřská Evropa dala přednost islámské vládě nad Svatou zemí před křesťanskou vládou. Snadné by bylo tehdy obnovit pravoslavnou Byzantskou říši.

Velmi snadné, neboť Rusko nátlakem na Turky obdrželo právo spravovat Jeruzalémské svatyně, které se nacházely na území Porty : Boží Hrob, Horu Chrámovou a Betlémskou baziliku.

Toto je příčina Krymské války, která odnesla víc jak milion životů. K plánu postavení Šalamounova Třetího chrámu má přímý vztah.

Franko-pruská válka (1870-71)

Přímým a logickým pokračováním Krymské války bylo prohlášení Bismarka zrušit ponižující podmínky „Pařížského míru”, podle kterých Rusko nemělo právo mít námořnictvo v Černém moři. Bismark našeptával, aby Rusko tajně budovalo námořnictvo a on mezitím pobojuje s Francií.

Rusko se mu odvděčilo neutralitou a nemícháním se do jeho válek. Navzdory tomu, že je Francouzi na kolenou prosili, aby se míchalo.

Výsledkem franko-pruské války bylo to, že Rusko získalo zpět vliv na Černém moři. Výdobytek zednářů z Krymské války byl pryč.

Ostatně, nejen Evropa, i Rusové šetřili Turecko. Dokonce zajistili obranu Konstantinopolu v letech 1833 a 1839. O tom se moc nemluví.

Pro Rusy také byla lepší osmánská vláda nad Svatou zemí, než britská.

Krátce, všechna politika a všechny války tehdy probíhaly kvůli Jeruzalému. Ať se díváte odkud chcete.

Zednářské státy (vytvořené pomocí revolucí) měly konkrétní cíl: založit Izrael a obnovit Chrám Šalomounův. Proti nim stály křesťanské monarchie Ruska, Rakouska a Německa. Kvůli tomuto protivenství byla sepsána Svatá Aliance.

Hle co o ni napsal znáný politický činitel Metternich:

„Svatý svaz nebyl založen pro omezování práv národů a podporu absolutismu a tyranie v jakékoliv formě. Byl vyjádřením mystického úsilí císaře Alexandra a přínosem k uplatnění křesťanských principů v politice.”

A ještě Hitlerova expanze

Hitler příchází k moci, začne se zbrojením, vtrhne do demilitarizované Rýské oblasti, udělá anšlus do Rakouska, v celé Evropě zůstává klid. Proč? Protože všichni vědí, je to to příprava na válku proti komunismu v SSSR. Ani francouzská, ani anglická vláda nevidí nutnost rychlého zbrojení a zvyšování výdajů na armádu (kromě extravagantního Churchilla).

Pak Hitler žádá Sudety. Všichni chápou, že potřebuje sudetské Němce a český průmysl k tomu samému cili. Dodejme, že už od r.1924 Francie má s ČSR smlouvu proti tehdy ještě nenacistickému Německu.

Hitler plánoval v roce 1937 zabrání Sudet teprv na rok 1942 - potřeboval 5 let, aby německá armáda byla dostatečně silná k porážce ČSR i s Francií.

Jenže jako hazardní hráč už rok poté předložil ultimatum, ačkoliv síla Německa v té době nebyla schopná přemoci samotnou ČSR. Že se mu tah povedl, bylo jen proto, že Chamberlain, Daladier a Beneš byli zbabělci.

Po návratu z Mnichova jsou v Anglii a Francii diplomati, kteří podepsali dohodu, vítáni, ale proč? Protože tisk je v rukou sionistů, kteří k tomu připravili národ.

Když potom Hitler zabere zbytek Čech, všichni od něj čekají udělat konečně to co slíbil, totiž že společně s Polskem napadnou na Rusko a zvítězí. Anglie je ráda, že nebude muset utrácet peníze na válku, v které nebude účinkovat. Logické.

Místo toho, nečekaně, Anglie vstupuje do války, protože Hitler napadá na svého polského spojence. Proč?

Britanie je velká říše, nad kterou slunce nezapadá. Její hlava je ostrov u břehů Evropy. Vznikne-li na kontinentě příliš silný stát, mohl by přepadnout ostrov a byl by s říší konec.

Proto její politika byla vždy taková, že vznikne-li v Evropě silný stát, Britanie vytvoři ze slabších států protiváhu a přimkne se k nim. Proti silné napoleonské Francii spojila se Británie s Ruskem a Německem. Proti silnému Prusku r. 1914 šla s Ruskem a Francií, proti silnému Hitlerovi s Polskem a Francií.

To, že Hitler napadl Polsko, ačkoliv zásadou jeho politiky byl mír s Británií, je pochopitelné jen tehdy, uznáme-li, že jeho hlavním spojencem byli sionisté.

Co dá sionistům útok Hitlera a Polska na SSSR? Nic. Palestina dosud není osvobozena a židé se nechtějí tam stěhovat. Z Německa jich Hitler vypudil 300 - 500 tisíc a do Palestiny jich přijelo jen 20% - ostatní buď jeli jinam, nebo je tam Angličani nepustili.

Kromě toho sovětským židům (komunistům) s jejich frázemi o mezinárodní solidaritě by bylo nesnadné vyhánět z Palestiny araby, zatímco polští židé, kterých je 3 a půl milionu, jsou zvyklí poslouchat. Ne jako němečtí židé, kteří znají svá práva.

Sionisti věděli, že útokem na Polsko, Hitler se dříve nebo později octne ve válce s Anglií, neboť měli ve svých rukách anglický tisk a mohli ovlivňovat veřejné mínění. Hitler však byl vyhlášením války od Anglie zděšen, jakoby měl od sionistů ujištění, že Anglie zůstane stranou.