Srbsku hrozí nové separastické hnutí - tentokrát slovansko-muslimské. Ve Švédsku zahájila činnost první "oficiální reprezentace" oblasti Sanžak, nacházející se na jiho-západě Srbska poblíž hranic s Černou Horou. Srbští analytikové jsou toho názoru, že množství radikálních islamistů mezi muslimy Sanžaku je značně vyšší, než mezi Albánci v Kosovu.
Jak nedávno psal bosno-muslimský časopis Dnevni Avaz, v Göteborgu se objevila první vláda Sanžaku v zahraničí. Slavnostního zahájení jeho činnosti se zúčastnili představitelé islámské společnosti Švédska, v které značnou roli hrají občané s původem z bývalé Jugoslávie - z Bosny a srbského Sanžaku. Mezi hosty byli prezident výkonného komitétu Národní veče (parlamentu) Sandžaku Sead Šačirovič a hlavní mufti islámské společnosti v Srbsku Muamer Zukorlič.
„V našem boji za navrácení autonomie Sandčaku, ohlásili jsme otevření reprezentace v Brusselu a v Washingtoně, ale velice nás potěšilo, že skandinávští bosno-muslimové nám umožnili otevřít hlavní reprezentaci zde”, prohlásil Šečirovič. O problémech islámského společenství v Srbsku hovořil Zurkorlič, zaostřiv pozornost na Sanžak.
Chceme-li pochopit otázku, jak daleko může zajít situace v Sandžaku, stačí si vzpomenout na tento případ: Dne 28. října jistý Mevlid Jašarevič, rodák z této oblasti, střílel na vyslanectví USA v hlavním městě Bosny - v Sarajevu. Po tomto incidentu srbská policie zahájila pátrání na jihozápadě země, kde zatkla 17 islámských extremistů, s nimiž „sarajevský střelec” spolupracoval. Srbský rozhlas pro zahraničí hlásil, že Sandžak je hlavní oporou wahhabitů v zemi. Je jich tam mnohem více, než v sousedním Kosovu.
Co je Sandžak? Oblast, nacházející se částečně na jiho-západě Srbska, částečně na severo-východě Černé Hory. Do konce 14. století byla centrem srbského středověkého státu Raška. Poté, za doby osmánské okupace, mnozí obyvatelé této zóny přijali islám. Když v roce 1878 jako výsledek rusko-turecké války Srbsko se opět osamostatnilo, Sanžak byl okupován Rakousko-Uherskem. Roku 1913 po První balkánské válce tato oblast byla rozdělena mezi Srbskem a Černou Horou hranicí, která přetrvala do dnešních dnů.
65% obyvatel srbského Sandžaku jsou muslimští slované (jejichž množství v Srbsku čítá 200 tisíc), ostatní jsou pravoslavní křesťané. Muslimové převládají v třech krajích na jiho-východě regiónu (u hranic s Kosovem), pravoslavní v třech sever-západních, u hranic s Bosnou. Během 20. století došlo k národnostnímu uvědomění muslimů Sandžaku, kteří víc a více pociťovali svoji příbuznost s muslimy Bosny a Hercegoviny. Mnozí Sandžaklii (tak je nazývali v Jugoslávii) se přestěhovali do Sarajeva a dalších měst Bosny.
Když na přelomu let 1980-1990 Jugoslávii zachvátila vlna nacionalismu, nevyhnula se ani muslimům Sandžaku. V oblasti fakticky existovala filiálka bosno-muslimské Strany demokratického hnutí (PDD). Do ní vešli všichni dnešní lídři sandžako-muslimského hnutí - Rasim Ljajič, Sulejman Ugljanin i mufti Muamer Zukorlič. Orientovali se na lídra bosňáckých muslimů a prvního prezidenta Bosny a Hercegoviny Aliju Izetbegoviče i na hlavního muftiho Bosny Mustafu Periče.
Sandžaklii se aktivně zúčastnili krvavé války v Bosně a Hercegovině 1992-1995. Podle očitých svědků, bylo mezi nimi vyšší procento islamistů-fondamentalistů, než mezi muslimskými obyvately Bosny. Muslimové Sandžaku se vyznačovali výjimečnou krutostí k pravoslavným Srbům, s nimiž historicky žili vždy v napětí.
V socialistické Jugoslávii Sanžak neměl žádné autonomie, což kategoricky nevyhovovalo muslimským obyvatelům kraje. V říjnu 1991 v Sandžaku prošlo referendum, v němž se většina vyjádřila pro autonomii „s právem připojit se k jiné republice”. Chápejte, k muslimské Bosně. Brzo poté bylo založeno Muslimské národní veče Sandžaku (MNVS), ale vláda Srbska i prezident Slobodan Miloševič nátlaku nepodlehli.
V lednu 1992 MNVC přijal Memorandum o speciálním statutu Sanžaku, v němž vyžadoval založit v kraji parlament, vládu a policii. Západ tyto požadavky verbálně podpořil, ale jak USA, tak i EU se spokojily slovy. Do kraje vešla srbská vojska i část policie, nad 45 viditelnými muslimy ze Strany demokratického hnutí se konal soud. Ale západ, zaujatý válkou v Bosně a poté v Kosovu, problémům Sandžaku neudělil pozornost.
Dnes v Sandžaku působí několik muslimských stran a organizací. Nejradikálnější z nich je Bosenská Kulturní aliance vedená muftim Zukorličem. Tento nedávno vybízel spoluobčany bojkotovat sčítání lidu v Srbsku. Cítí se rovněž uražen formulací „srbská státní přislušnost” v oficiálních dokumentech.
Jednání muslimů v Sanžaku v mnohém je řízeno z Bosny a Hercegoviny (BH), konkrétně nejvyšším mufti tohoto státu Mustafou Ceričem. Jestli někdo může se stát faktorem stabilnosti v kraji, obzvlášť v Sandžaku, tak jsme to my v Sarajevu. My, bosňáci z BH, říkáme bosňákům ze Srbska, že stojíme za nimi, oni nejsou zapomenuti, my jsme jeden národ, který žije ve dvou státech. My jsme v Bosně, oni v Srbsku, řekl před dvěma roky.
Další osobnosti nacionalismu Sandžaklijů jsou lídr Sandžakské demokratické strany Rasim Ljajič a Bosenského memoranda za evropský Sandžak Sulejman Ugljanin. Jsou mírnější, než mufti Zukorlič, ale i v jejich programu je vidět znak separatismu. Oba žádají teritoriální autonomii. Pravda, neodmítají spolupráci s srbskými úřady. Nejen že neodmítají, ale jak Ljajič, tak Ugljanin mají dnes ministerská křesla.
V posledních letech žádostem muslimů Sandžaku stále pozorněji naslouchá Západ. V dubnu navštívila Bělehrad německá kancléřka Angela Merkel. Vyžadovala zajištění práv menšin srbskými úřady a v případě neuposlechnutí pohrozila, že Srbsko nebude vpuštěno do EU. Kromě toho, v září se konalo v regionu setkání představitelů ministerstev zahraničí Srbska i Turecka (Vuk Eremič a Achmet Davutoglu). Davotoglu otevřeně nabídl zprostředkovat uregulování problémů Sandžaku.
Přičemž těžko říct, že muslimové Sandžaku jsou v něčem zkráceni. Mají své poslance v Skupštině (parlamentu), dva ministry, své politické strany i náboženské svazy. Jejich Národní rada jedná na osnově zákona a má právo veta na veškeré otázky, týkající se islámské kominuty. Jediné, co jim prozatím nedali, je teritoriální autonomii v tom ohledu, že na oficiálních dokumentech Sandžak nese svůj původní srbský název "Raškská oblast".
Prozatím srbským úřadům se dařilo zadržovat plíživý separatismus v Sandžaku. Ale vše mluví o tom, že Bělehrad bude muset se utkat s vnějším vlivem. Otevření reprezentace ve Švédsku, prohlášení Angely Merkel a Ahmeta Davitoglu vypadá jako seriozní výstraha. Od které není daleko do kosovského scénáře...
Zdroj : win.ru/informatsionnye-vojny/1323758641
Ti, kteří světu vládnou, se domnívají, že prostý lid - národ potřebuje symboly, které by mohl uctívat. Od takového symbolu se čeká jistá morální výše, ale ta za posledních sto let poněkud poklesla; důležité je spíš, aby ten symbol uměl hrát svoji roli. Kdysi vyhovoval slušný a vzdělaný profesor filosofie (Masaryk), dnes je lepší mít někoho z prostředí divadla či televize (Havel).
Nejlepší symbol je zesnulý, ten nemůže už nikoho zklamat, proto ta šílící adorace, když zemře... Ve Francii jsem nic podobného nezažil, ani při pohřbu velikého de Gaulla. Ten však nebyl mocipány příliš milován.
Teď zemřel Václav Havel, světová osobnost. Je smůla, že současně zemřel Kim Cong-il, také světová osobnost. V televizních reportážích ukazovali smutek korejských obyvatel, oplakávajících šéfa státu. Cílem techto reportáží bylo Korejce zesměšňovat.
„V Praze je to jen trochu jinak hrané. Většině lidí byl Havel v posledních letech ukradený a tak předváděli, jak jim chybí. Všichni učitelé se svými třídami šli zapálit na Václavák svíčku,” četl jsem někde na internetu.
Jedna učitelka velice se provinila, když dětem řekla, že už o Havlovi nechce nic slyšet a vysvětlila jim pojem mediální masáž. Nějaké dítě to řeklo doma a taťka se rozčílil, nastoupil na ředitele a žádal přísné potrestání učitelky.
„Otevřu televizi - Havel, otevřu rádio - Havel, otevřu Seznam.cz - Havel... Bojím se otevřít si pivo,” píše V. Novák v Britských Listech.
Podobnou histerii jsem nezažil už dávno. Odjezd zabitého Heydricha z Hauptbahnohofu Prag, truchlení a rvaní vlasů po smrti soudruhů Stalina, rychle následované Gottwaldem, 2 roky poté i Zápotockým...
„Václav Havel určitě nebyl zlý člověk, byl jedním z nás, kteří si přáli odchod bolševismu na smetiště dějin, kteří jsme v mrazech cinkali klíči a volali jeho jméno. Jde jen o to, zda si byl plně vědom, k čemu posloužil,” píšou jinde Britské Listy. I s tím mohu souhlasit.
Následující dva články kopíruji zkráceně pro sebe a případně pro své přátele, kteří nemají čas na dlouhé čtení. Ti ostatní nechť si najdou na Zvědavci originál (Richard Král: „Symbolika Havlovy smrti” a Ladislav Andrey „Václav Havel zbaven postmoderní aury”).
LP, 23.12.2011
(R. Král:) Václav Havel jako jedna z hlav disentu žil za komunismu životem, o kterém se drtivé většině tehdejších občanů ani nesnilo. Již v sedmdesátých letech jezdil v novém Mercedesu z Tuzexu, vlastnil rozlehlý byt v Praze na nábřeží, stejně jako usedlost Na Hrádečku.
V jeho nemovitostech se prakticky nerušeně konala dostaveníčka „disidentů“, a komunistů tzv. „osmašedesátníků“, páté kolony komunistického režimu. Tehdejší režim měl bezpochyby možnosti, aby se Havla zbavil nebo umlčel a přestěhoval do hlídané garsonky v paneláku. Neučinil tak. Ponechal mu jeho nemovitosti, ponechal mu tuzexové konto, nechal ho stýkat se zahraničními osobami.
Pro vytvoření disidentského mýtu si odseděl i nezbytné roky ve vězení, které však připomínalo podle výpovědí tehdejších spoluvězňů spíše hotel. Zatímco Pavla Wonku příslušníci StB na vazbě v Hradci Králové ubili, Václava Havel přijímal návštěvy a měl zvláštní stravu.
Po roce 1989 bylo do očí bijící jeho přátelství a spolupráce s vysokým komunistou Mariánem Čalfou, kterého dosadil na místo předsedy vlády, stejně jako s dalšími vysokými komunisty. Byl to on, kdo zamítl myšlenky zákazu komunistické strany, byl to on, kdo pod heslem „nejsme jako oni“ odmítl potrestání vysokých funkcionářů komunistického režimu a zločinecké organizace StB.
Byl za to bohatě odměněn. Přestože byla jeho rodině znárodněna většina majetku ještě před rokem 1948, který byl hranicí pro restituce, byly mu vydány rozsáhlé majetky v hodnotě miliard korun. Jeho tajemné restituce se nikdy neodvážil zpochybnit ani rozporovat žádný novinář.
Havel se neštítil ani spolupráce s agenty KGB. Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše Červenky, miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent moskevské „Akademie KGB“ Červenka také Havlův majetek spravoval a fungoval jako Havlova „peněženka“. Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna společnosti Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem.
Havlův svazek v KGB bohužel asi nikdy nebude zveřejněn. Václav Havel byl symbolem podvodu na občanech, kteří věřili, že rok 1989 je rokem změn a konce komunistické nadvlády. Je jeho zásluhou, že český národ zapadl po pokřivené „sametové revoluci“ do ještě většího morálního balastu.
- - -
(dr. Andrey:) První moje vzpomínka na VH je z roku 1969. Byl jsem ve 2. ročníku na MFF UK a účastnil se okupační stávky budovy MFF UK v Praze, Karlině. Tehda se jeden večer objevil VH a něco koktavě tam povídal. Nic si z toho nepamatuji. Jen mi utkvělo v paměti až dodnes, že se pořád podivně ukláněl, měl tiky, byl nervózní, neřekl jedinou souvislou, natož smysluplnou větu.
Netušil jsem, že v roce 1968 byl VH údajně zasvěcen do zednářské lóže při svém pobytu v New Yorku samotným Arthurem Milerem, prezidentem světového PEN-klubu, bývalým americkým komunistou, spisovatelem a dramatikem. Členství v lóžích je přísně tajné, minimálně v době života bratra. V USA se ale někteří zednáři veřejně ke členství hlásí. V seznamu významných zednářů figuruje i jméno VH, narozen 1936, první prezident ČR, okultista.
A pak přišel 17. listopad 1989. V Praze již byly politické karty o převzetí moci v té době rozdány. VH se koncem prosince 1989 stává prezidentem ČSSR, když byl jednohlasně zvolen do funkce komunistickým FS ČSSR. VH přísahal na socialistickou ústavu z roku 1967 a sliboval věrnost socialismu a své socialistické vlasti, sic. Stalo se tak po mnoha podvodech. Prvním a zásadním morálním problémem bylo porušení dohody mezi VH a A. Dubčekem ze strany VH. Dohoda zněla, že VH bude s podporou Dubčeka prezidentem jenom do prvních svobodných voleb. V té době byl Dubček daleko populárnější než VH.
Praha byla najednou oblepená plakáty s portrétem VH a výzvou „Havel na Hrad!“ Ty byly financovaný ze zahraničí. Naivní a důvěryhodný Dubček byl VH a jeho lidma cynicky podveden a zrazen. Druhou kaňkou na volbě VH prezidentem bylo, že některým komunistickým poslancům bylo vyhrožováno postihy jim a jejich rodinám, pokud by nevolili VH. Tak se VH stal prezidentem pomocí politického puče. K tomu ještě dodejme, že při tzv. kulatých stolech VH a spol. uzavřeli tajné dohody s KSČ o převzetí moci. Byl to podvod na občanech, který pak ještě VH kamufloval ve svém novoročním projevu.
VH zamlčel druhou část dohody s A. Dubčekem, že po volbách bude kandidovat na prezidenta jenom A. Dubček a VH jej bude podporovat. Svůj slib, jak všichni dnes vědí, VH nedodržel, mezitím se podařilo A. Dubčeka úplně odstavit, a ve volbách v červnu byl VH podruhé zvolen teď už uměle a účelově rekonstruovaným FS CSFR, kde OF a VPN dosadilo své lidi, především bývalé členy KSČ z řad Charty apod.
VH se pak účelově podílel na rozpadu státu. Především jeho cesty v té době na jižní Slovensko jsou toho jasným důkazem. Nedivme se, o rozdělení Československa bylo dohodnuto dávno předtím. Konkrétně v květnu 1987 v Ženevě na schůzce tzv. geopolitických expertů Německa a SSSR. Z tohoto jednání uniknul fax, který je k dispozici. Když bylo jasné, že k rozdělení ČSFR dojde, VH mazaně rezignoval, aby rozpad umožnil a navíc, aby se mohl stát prezidentem nové ČR!? A tak se i stalo a opět neregulárním způsobem. Neváhal se svoji klikou v době volby umístit do vězení jednoho z poslanců, aby nakonec byl zvolen o tento jeden hlas. Pak vydržel ve funkci dlouhých třináct let, dál už mu to znemožňovala Ústava.
Husité měli na svém praporu heslo: Pravda Boží vítězí. Humanista TGM vypustil „Boha“ a na prezidentském praporu zůstalo: Pravda vítězí. Sice sám TGM nebyl členem lóže, ale byl tam od roku 1921 jeho syn Jan, jako dobrá spojka na tajné spolky. TGM se často choval jakoby byl zednář, dokonce se k tomu i veřejně hlásil. VH si jako prezident hrál na nástupce TGM, dokonce to prý zkoušel i na koníčky, ale mu to moc nešlo. Nedovolil si změnit heslo TGM, ale pokusil se to vylepšit: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Samozřejmě ve světě se nic nemusí, snad jen to, že každý člověk jednou musí umřít. Existuje totiž jediná definice pravdy: Bůh je Pravda. Jelikož VH nikdy v životě jako správný zednář nevyslovil slovo Bůh, ba dokonale a pedantně se tomu vyhýbal, pochybuji o tom, že by VH vůbec tušil co je Pravda ve filozofickém a teologickém významu. VH nebyl ani v náznaku filozofem, celý život opakoval pár naučených manter z tzv. zednářské bible, stále chtěl chudák ovlivňovat celý vesmír, poučovat lidstvo, aby přitom vůbec rozuměl elementárním pojmům.
Jo, co je lež, to VH věděl velmi dobře. Lhal sobě i jiným, lhal své ženě Olze, kterou celý život podváděl s milenkami. Rok před její smrti, když umírala na rakovinu, jí podváděl s herečkou Dagmar Veškrnovou, kterou si pak dokonce vzal za manželku. Nechutné a podlé, pro nás ano, pro vyznavače New Age zábavné. A tak bychom mohli pokračovat. Čistě lidsky bráno, co se týče lásky, byl VH dle jeho vlastních slov sexuální prasák. Rád se tím jako správný narcis chlubil, dokonce tak o sobě hovoří i v jeho posledním pamfletu Odcházení. Ano, VH jako ženatý muž měl milenky i několik let, prý dokonce s vědomím Olgy, jeho manželky. Co dodat?
Měl jsem to štěstí osobně poznat člověka, za kterým VH docházel ještě před listopadem 1989 na rady o eventuální převzetí moci. Strávil jsem s ním mnoha večerů. Ten když odhalil, kdo vlastně VH je a jakou hru má sehrát, od VH se úplně distancoval. Dle něj byl VH lidský i duševní slaboch, nerozhodný človíček, schopný prásknout na spoluvězně, dělat politické podrazy, ve své pýše dokonce prý prohlašoval, že píše novou ústavu, psal také nový zákon o katedrále, atd. Ano, známé zednářské: Já, jenom já, vše kvůli mě, vše pro mne a to všemi možnými prostředky.
O své zbabělosti VH píše sám: „A tak jsem jako prezident dostal od OF nepříjemný úkol: říct Václavu Klausovi, že nebude ministrem financí, ale předsedou Státní banky československé. Při plnění tohoto úkolu jsem hanebně selhal: když jsem to Klausovi řekl, opáčil, že to je vyloučené, že ho celý svět zná jako československého ministra financí, že jinou funkci zastávat nemůže a že jeho odchod z vlády by byl katastrofou pro celé Československo. A já, místo abych řekl, že takto rozhodla vítězná politická síla a nechce-li do banky, ať si dělá co chce, jsem zdvořile ustoupil a řekl něco jako „tak dobrá“. OF se na mne zlobilo, že jsem nesplnil úkol, a Klausův odpor ke mně přerostl v nenávist. Zachoval jsem se jako typicky špatný politik: neprovedl jsem, co jsem provést slíbil, a navíc se mi podařilo všechny naštvat.“
VH od nástupu do funkce prezidenta veřejně šířil a podporoval ideje postmodernizmu a nového globálního náboženství Nový věk. Existují jeho postmoderní pamflety nejen o literatuře, ale dokonce i o vědě. Sám polovzdělaný nedouk měl zřejmě za úkol poučovat svět o zbytečnosti, ba dokonce nebezpečnosti vědy, vše relativizovat, především pak pojem pravdy. To je paradox, co? Možná si to ten zmatený a nevzdělaný človíček ani neuvědomoval - Pravda a láska musí…. Psal jsem o tom tehdy prezidentu Americké fyzikální společnosti. Několik významných amerických fyziků se pak VH doslova vysmálo a další slátaniny o postmoderní vědě VH přestal psát.
Vzniká otázka, proč si to vůbec mohl VH dovolit? Vysvětlení je nasnadě, předurčovalo ho k tomu vysoké postavení v lóži. To právě VH predestinovalo též do pozice jednoho ze tří světových mluvčích New Age! Ti dva další byli v té době též známí. Jeden z nich, nositel Nobelovy ceny za mír, je již po smrti a druhý usiluje v primárkách o kandidaturu na amerického prezidenta. Opravdu vysoká sešlost. New Age, nové světové náboženství globálního střihu představuje onen melting pot = tavící hrnec všech světových náboženství, jejich relativizaci s příměsí okultizmu, esoterizmu a tak podobně a zrod nového náboženství z jejich popela.
Na tom VH pilně pracoval. Přímo to nikdy nemohl říct, ale dle skutků je poznáte, že? Ne Bůh Židů a křesťanů, ale Lucifer=Světlonoš, bůžek lóží. Proto se až fanaticky vyhýbal slovu Bůh a povídal vždy o něčem za horizontem, co nás překračuje… vzpomínáte? Z této své pozice byl pak VH, prakticky absolutní analfabet v oblasti moderních zbraní, zbraňových systémů, strategie, geopolitiky,.. vysoce postaveným členem různých nadnárodních organizací, např. co-chairman The Committee on the Present Danger, atd.
Lidé se pak divili, kde VH bere tu doslova drzost například při jeho smutně známé výzvě na tzv. humanitární bombardování Bělehradu a Srbska leteckými silami NATO. Zde podáno jedno z vysvětlení. VH jenom plnil svou roli služebníka. Teď jsou mu tyto síly vděčné a pomocí propojených světových médií mu po smrti připravily doslova „globální“ glorifikaci. VH je prezentován falešně a podle jako „morální vůdce nové Evropy, světa, vesmíru“.
Není ten svět kolem nás k smíchu? Vím o čem mluvím, měl jsem mnoho příležitosti se setkávat se špičkami světové vědy z USA, Ruska, Číny, Indie, které jsou často napojené též na strategický vojenský výzkum ve svých zemích. Tak G.W. Bush byl doslova ostrakizován a vysmíván na špičkových amerických univerzitách pro jeho nevzdělanost, doslova tupost ve službě výše uvedeným sílám. Těm silám, ke kterým patřil a kterým měl radit vlastně doslova analfabet v těchto oblastech, VH. Pokud nám záleží na naši civilizaci, pak to není k smíchu, ale k pláči a zoufalství.
Hned druhý den po smrti VH navrhla vláda ČR tzv. Lex Havel, dle kterého se měl dokonce VH „zasloužit o svobodu a demokracii“. A kde, chtělo by se říct ? To je opravdu silná káva. Tak rychle snad nestíhají ani v diktátorských režimech. Především, ČSSR byla jednou z posledních tzv. postkomunistických zemí, kromě Rumunska, kde nebyl demontován komunistický režim v rámci „globální demontáže komunizmu ve světě“, která započala tzv. perestrojkou v bývalém SSSR.
V tomto kontextu se může zdát, že vlastně VH se zasloužil o pád komunizmu v ČSSR snad miň, než například agent StB Zifčák. Ano, v době kdy byl VH na své chalupě na Hrádečku, agent Zifčák sehrál důležitou roli dle scénáře StB a KGB na převzetí moci v ČSSR, když 17.11.1989 fingoval na Národní v Praze mrtvého studenta Šmída, což posloužilo trockistu P. Uhlovi, aby o tom informoval, samozřejmě bez jakéhokoliv ověření, západní vysílačky. To pak jak víme vedlo k masivnímu odporu a naštvání lidí proti režimu, který je schopen „vraždit vlastní studenty“ a to ještě ve výroční den zastřelení studenta J. Opletala nacisty v roce 1939. Scénář téměř dokonalý, ale scénář StB pod kuratelou KGB, jak dnes víme, ale ne scénář VH!?
Ještě dlouhých třináct let VH ohlupoval svět i prosté lidi jako poslední prezident ČSFR i jako první prezident nové ČR. Velice trefně o počátcích „vládnutí“ VH na hradě českých králů, kterého nazval Timur a jeho parta, pěl bard Karel Kryl, na kterého všichni zbaběle zapomněli. Karel Kryl se nebál nazvat věci kolem VH pravým jménem a ťal do živého. Byl hradní partičkou kamarádů VH zavržen, zadupán doslova do země. Pravda nemohla ven, aby se dostala k lidem.
A zase jsme u báchorky VH o pravdě a lásce. Národ se nemohl dozvědět, že Timur a jeho parta stihla doslova vychlastat za první rok prezidentování VH víc alkoholu, než kolik se tam mělo vypít za čtyřicet let komunistického režimu. Občané to „zatáhli“ za své „hrdiny budující nový světový řád“, že ano? Na pražském hradě se pěstoval okultizmus a černá magie. „Král Václav jedna parta je ze šmelinářským šmejdem…” (K. Kryl)
Všimněme si zde, že v Havlem ukradeném odsvěceném kostele sv. Anny na Starém městě pražském, z kterého udělal svůj soukromý pohanský chrám New Age, a kde byla též vystavěna rakev s jeho ostatky, se neobjevil žádný kříž, ani v náznaku. Ptám se ale arcibiskupa Duky, jestli toto všechno ví a jestli je si vědom modloslužebnictví, kterého by se mohl dopustit při až teatrálním organizování zádušní mše za VH v katedrále na pražském hradě? Lucifer zednářů se určitě šklebí ve zvrhlé radosti na celé nebe.
Zemřel VH v požehnaném věku 75 let. Odešel z tohoto světa, jak musí každý smrtelník. Říkanka, že (lidská) „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí”, je ve své podstatě k smíchu. Člověk nerozhoduje o Pravdě. Člověk může Pravdu jenom hledat. Naopak, dostal ve svém vědomí kromě rozumu ještě svobodnou vůli, aby se mohl svobodně rozhodovat o svém životě. Činil tak bezpochyby i VH, jen jeho slova se často a zásadně neshodovaly s jeho skutky…