![]() |
Všeobecně se soudí, že název tramp pochází od Jacka Londona,
jehož kniha "Cesta" vyšla u nás poprvé v roce 1923. V ní je líčen
život amerických tuláků po železnicích.
Je tu ale ještě jeden pramen. Kniha Z. M. Kuděje "Mezi dvěma
oceány", která u nás vyšla v roce 1922, tedy o rok dříve.
Spisovatel v ní líči své vlastní zážitky mezi americkými trampy,
tuláky, příležitostnými dělníky, mezi nimiž Kuděj žil a s nimi
putoval plných šest roků (1903-1909).
V Americe pracoval jako dělník na železnici, na farmách, v dolech,
byl prodavačem, kuchařem, zlatokopem, novinářem, redaktorem i
překladatelem.
Do Čech se vrací v roce 1913 a o svém putování hovoří a píše
jako o trampování. (Kuděj uvedl do české literatury Tarzana a
skvěle přeložil prvních sedm dílů. Poté sám napsal rozkošný
humoristický román "Tarzanova babička".)
Až do konce svého života (1955) byl světoběžníkem, věčným
tulákem a trampem.
Americký tramp je, řekli bychom dnes "profesionální" tulák a s
českým trampem má společné opravdu jen to jméno. Trampové
existovali v Americe již v dobách osídlování států (viz
romány K. Maye), ale byl to živel vysloveně negativní, nevyhýbající
se ani zločinu.
Rovněž trampové-hobo byli tuláci stojící mnohdy
mimo zákon a kdo si přečetl román "Cesta", nenalezl tam nic
z podstat, kterými se vyznačuje náš tramping. Také toulat se v
amerických poměrech je něco úplně jiného, než toulání
v našem malém českém prostoru, kde ty nekonečné dálky máme
pouze v trampských písních.
Název je tedy amerického původu, ale tramping jako hnutí se svou
tábornickou, sportovní a umělecko-kulturní podstatou postavenou
na základech kamarádství, lásky k přírodě a zdravé
romantiky je cele náš.
Vlk Samotár.
Poprvé jsem se dočetl o existenci počítače v českém časopise
Elektronik. Bylo to myslím v únoru roku 1949. Tenkrát jsem si řekl,
že by mě zajímalo v tom dělat.
Začátkem léta jsem pak na obálce Tvorby našel dopis dvou čtenářů, kteří kritizují
Elektronik za to, že se z něj o sovětské elektronice čtenář
nic nedoví, zato otráví se jedem kapitalistické ideológie :
článek "Nimrod" tvrdí, že na americké université sestrojili
přístroj, schopný hrát s člověkem šachy. Jakoby prý hmota
mohla myslet !
Přišlo, co se dalo čekat : Elektronik okamžitě zastaven a teprv
někdy r. 1952 povolen časopis nový, "Sdělovací technika". Mimo
jiné přinesl i fotografie a schema sovětského radiopřijimače
na petrolejovou lampu. A nešlo o vtip !
To jen tak okrajově jako vzpomínka na začátky počítací techniky.
Byl jsem u toho, když se psaly první programy pro banky, pojišťovny
a udělal se bug roku 2000. Už tehdy jsme si uvědomovali, že
pomáháme na svět případnému sluhovi budoucího diktátora. Proto
roku 1978 ve Francii jsme vytvořili "Národní komisi pro informatiku
a pro svobodu".
Je to instituce, která mi má zajistit, že informace, které se
týkají mé osoby (jméno, adresa, věk, záliby, ...), pokud
je někdo uložil do počitače či do kartotéky, stalo se tak
pouze se schválením komise a já mám právo je vidět, případně
dát opravit nebo vymazat.
Ovšem pravomoc komise nesahá za hranice Francie. Američani, kteří
na svém území nezažili okupaci a slepě věří demokratické
ústavě, nejsou ochotni se v sběru osobních údajů omezovat :
"kdo nic neprovedl, nemá se čeho bát". Naivní argument.
V Americe je prý možné utéct před pomluvou sousedů, před
zlou manželkou, před dluhy, ... Vzít si nové jméno a jinde
začít nový život. Vyžádáte prý rodný list na příklad
někoho zesnulého, s tím získáte řidičský průkaz, otevřete
konto v bance, atd. U nás to nejde.
Existuje totiž nemocenské pojištění a je povinné. Každý občan
tudy prošel aspoň jednou : lékař konstatuje narození nebo smrt.
Takže pojišťovna má ve svých počítačích celý národ, adresy
našich lékařů, zubařů, zaměstnavatelů, čísla našich kont,
naše nemoci. Informace, které by každá firma ráda znala, když
vás bere do práce. Jak to udělat, aby se k nim nedostala ?
Když dejme tomu Jan Novák objedná v Anglii knížku, firma si
zapíše jméno, příjmení, adresu, druh objednávky, atd, a přidělí
mu číslo zákazníka. Když potom objedná jeho syn, rovněž Jan,
na stejné adrese, počitač možná usoudí, že se jedná o starého
zákazníka. Mně se stává opak : jednou jsem platil šekem na
jmého Luc Petr, jednou kreditní kartou jako Petr Luc. Od té doby
dostávám dva katalogy.
Už jsem jim psal, že se jedná o jednu a tutéž osobu, ale nic
platno, zřejmě oprava je stojí víc než přebytečný katalog.
Taky čím početnější soubor, tím dráže se dá prodat.
Představme si, kolikrát by tam mohl být de Gaulle špatně psaný :
bez mezery, s jedním l, s velkým D, s obráceným slovosledem (Gaulle
de).
Aby se vyhnula podobným omylům, nemocenská pojišťovna zavedla
jako klíč číslo "zákazníka", zvaný NIR, ve formě třinácti
cifer, které nahrazují rodný list. Nikdo nemůže být dvakrát.
Kterýkoliv zaměstnavatel, když vezme někoho do práce, musí
ho hlásit pojišťovně. Zná tedy těch 13 cifer. Daně rovněž
je znají. Policie, chce-li, může je znát aspoň přibližně
z data narození.
Aby se zabránilo srovnávání a křížení souborů různých
administrací, byl odhlasován zákon, zakazující používat
klíče NIR v jiných souborech.
Tedy, platilo to až do těchto dnů ; tajtrdlíci, kteři slibují
blaho Evropy a slouží Americe, jej zrušili. Současně, pod
záminkou boje proti daňovému úniku, ruší i profesionální
tajemství: advokáti, psychologové, soukromí detektivové,
finanční poradci, lékaři, atd, jsou povinni předat o vás
informace, když si je berní úřad vyžádá.
Byl jsem kdysi na stáži "Administrátor systému Unix" a viděl
jsem, jak je možné vniknout do velmi důvěrného souboru
k síti zdánlivě nepřipojeného velkého počitače (ale přes
na př. hotline výrobce jsou propojeny): Stačí znát slabiny
systému (některé bugy technici ponechali schválně), najít
soubor s hesly a ... Kdo chce, může se o vás dovědět mnoho,
vše je jen otázkou peněz.
Teprv letos se dostala na veřejnost (díky internetu) existence
systému Echelon. Politiky v Evropě zděsilo, že Američané
poslouchají všechny jejich hovory (příklad premiéra Juppé), a
to už řadu let. Jenže oni sledují i hovory a poštu našich
firem i obyčejných lidí ! V naprosté ilegalitě !
A nikdo proti tomu se neodvažuje něco dělat. Umístěni v
Británii, opovrhují ústavou a zákony evropských států.
Vzhledem k síle techniky, kterou tam postavili, i zakódovaný
dopis je slabá ochrana, stejně tak jako adresa někde v
cizině.
Počitač je nádherný nástroj, ale měli bychom dát pozor,
abychom z něho neudělali bič na sebe.
A ještě rada pro mladé, kteří diskutují v nějakém foru
News : nikdy neudávejte vaše pravé jméno. Jednou možná budete
se ucházet o vysoký post a je snadné vytisknout
vše, co pod vaším jménem před 10 lety se objevilo na Netu.
Psycholog možná udělá rozbor vaší osobnosti a dojde k úsudku,
že se do zaměstnání nehodíte. A vy nebudete vědět, proč.
Z Holešova v neděli se vraceli kamarádi v létě vlakem z vandru domů "sedmičkou" a v zimním období "pětkou". Na nádraží už jsme méli své fandy, spoluobčany, kteří čekali na to, až se budou trampové loučit. A stálo to za to ! To si pište ! Jeden kamarád z trampů z Holešova dal povel celé, u vlaku seřazené vandrpartě, a dvacet hrdel sborově zařvalo své mohutné "Ahóóój!" za odjíždějícím vlakem s jinými kamarády a kamarádkami, kteří pokračovali ve své cestě k domovům, aby se po týdnu s námi zase sešli na osadách. Jo, takoví jsme nejen byli, ale v nitru i zůstali. Zdravení je projev úcty, slušnosti a i výrazem inteligence. Být hloupý a ještě hulvát, to je neštěstí nejen pro jedince !
Lupen
Svůj letošní Velký vandr jsem prožil na Berounce - překrásný kraj. Už dávno jsem se chystal, že se podívám na hrad Karlštejn, jenže to vstupný není pro našince... Ceny jsou pro Čechy : děti 30 a dospělí 70 Kč. Pro cizince děti 100 a dospělí 200 Kč. Je to sice pěkný, že se říká "ať platí, vždyť maj peněz dost...", ale nikdo se nepozastaví nad tím, že je to ostuda našeho národa.
Vím, že za ta léta je spousta hradů a zámků v dezolátním stavu, ale co je moc, to je moc. Byl jsem na vandrech v Německu, ale nikdy se mi nestalo, že by měli dvojí ceny pro Němce a jiné pro cizince. To je stejné i s našimi hospodami. Člověk by z nich nejraději odešel. Zažili jsme to na Berounce - zasedli jsme a po nás přišli Němci. Kolem nich jen křepčili a na nás se vybodli. Co to jsou za lidé, když zapomínají, že my jsme ve své zemi a platíme svými penězi, máme jich sice méně, ale těžce vydřené. Stydím se za ně i jejich hamižnost...Michal Linhart - Myšák.
(Poznámka : O dvojích cenách psal už Ota Ulč ve svém románě, jenže mu to vyškrtli. Kdo chce číst onu pasáž, nechť klikne tady).
Na emperors-clothes jsem četl zajímavý
"Interview with Cedda Prlincevic, Chief Archivist of Kosovo and
leader of Pristina's Jewish Community."
Chtěl jsem vám o něm psát, ale mezitím ten článek asi
vymazali. Naštěstí počitač archivuje přečtené stránky
a chcete-li, mohu vám to poslat. Je v angličtině ; jestli
někdo z vás může překládat, pak to dáme i sem.
|
|
Luc Petr |
|