10 ztracených kmenů

Tedy vstoupil Mojžíš na horu. I přebývala sláva Hospodinova na hoře Sinaj, a přikryl ji oblak na šest dní; a dne sedmého zavolal na Mojžíše z prostřed oblaku. A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým.
Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.
Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sestoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli mu: Vstaň, udělej nám bohy. I řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté a přineste ke mně. Tedy strhl lid náušnice zlaté a přinesli Aronovi. Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité.
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid tvůj. Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.
I bil Hospodin lid, proto že učinili tele, kteréž byl udělal Aron.   (z bible kralické, Exodus, kap. 24-34)

Profesor Tel-Avivské university, historik Shlomo Sand tvrdi, že žádný židovský národ neexistuje a vyhnání Židů z historické země je pouhý mythus k zdůvodnění státu Izrael.

V knize "Kdy a jak jste se stali Židy" píše, že existovaly pouze skupiny lidí vyznávající judaismus. Rovněž tvrdí, že vyhnání Židů je pouhá fikce. Římané ze zásady nevyháněli přemožené národy a když přišli Arabové, obrovská většina domorodců přijala islam a asimilovala se v jejich společnosti, takže současní Palestinci jsou potomci těchto asimilovaných obyvatel Judska.

Zaid nevyvrací migraci Židů do Babylonu, ale tvrdí, že ve většině případů byla dobrovolná.

Také dělá tomu protiřečící vývod, totiž že Židé šířili svoje náboženství mezi sousedy, cituje při tom knihu Ester. Cituje i starší výzkumy, kterým se dosud nedostalo dostatečné pozornosti. Podrobně popisuje židovskou nadvládu na jihu Arabského poloostrova i barbarů v severní Africe. Podle jeho názoru, židovská menšina Španělska (sefardi) vznikla z Arabů, kteří přijali judaismus a dobyli Španělsko na úkor evropských křesťanů.

Aškenázi jsou potomci chazarského chanátu, migrující na sever. Sand zdůrazňuje, že jidyš je směs němčiny a chazarského nářečí, které přinesli kupci.

Fakt, že menšiny vyznávající judaismus existují u všech ras a na všech kontinentech, přivedl Sanda na myšlenku, že valná část všeobecně uznávaných teorií o historii židovského národa jsou výmyslem sionistů. Ti přišli s celou řadu dogmat, hraničících s rasismem.

Zakončuje tím, že Izrael musí odmítnout formulaci "židovský demokratický stát" a být státem pro všechny. Takto uvažuje následovník Marxe, Lenina a Stalina, žijící v Izraeli.

Kdo čte pozorněji Toru, najde nuance - a jak předvedl každý velký vykladač Tory, vše spočívá ve volné interpretaci. Chce se mi vás rozptýlit svojí interpretací:

Honili svůj skot kočovníci po volných prostorách, které dnes nazýváme Irak, Syrie, Jordánsko, Izrael. Každá rodina měla své stádo. Honili, jak fotbalisté na hřišti, po přímce ze severu na jih a obráceně. Šli za narůstající travou pro skot. Tam, kde rostla, tam hnali a uvelebili se, dokud skot nesežral vše, co se zelenalo. Jaké byli národnosti? Ale, všichni stejné - pastevci. A na jakém jazyku se dorozumívali?

Na jazyku : Bu -bu! Ba - ba! Babu by!

Šly rodiny po stepi rozpálené, pohled upřený pod ocas svých ovcí. Kdesi v okolí hory Sinai šly řeči, že přijel nějaký Copperfield, který bude prý ukazovat nějaká kouzla: oheň z ničeho nic, honit bude po nebi obálky na dopisy, déšť přivolá z čistého nebe... Rodiny ženoucí kolem svůj skot, zpomalily pod horou, aby se koukly. Zvědavé byly, byť rozum kázal jít dál. Bylo těch skoto-rodin 12.

Vyšel jakýsi chlápek, řekl, že je Mojžíš a že teďkonc vyleze na horu, jako Alitét v úspěšném sovětském filmu, a tam udělá oheň až do nebes, udělá slepý déšť, ba i oblaka bílá jak obálky na dopisy, a ještě dodal, že si tam promluví s Bohem a potom poví divákům, o čem tam diskutovali, což znamená mluvili jak Václav Moravec a pozvaní v televizi.

Připomínám, že každá rodina měla svého boha, boha svého rodu. U jednoho to byla figurka s očima, u jiného shnilý pařez či černý oblázek, ale byli i bezbožníci - ateisti, jako Jára Cimrman.

Artista podnikl výstup na scénu - na horu Sinai, čumilové čekali dole v pódiu na představení.

Představení ne komické. Formou je národní, obsahem je socialistické.

Čekali dlouho - 40 dní a nocí. A déšť lil, i oblaka plula po nebi, ba i něco hořelo na hoře, ale umělec se neobjevoval a neobjevoval. Národ tleskal do dlaní, pískal, dupal, volal artistu. Bez odpovědi.

Nu i popíjeli, bez toho to nešlo. Jak činí i překabátovaní bolševici za stolečky s šampusem a ananasem.

A když všechno vypili, pravili: ať se jde vycpat, ten Mojžíš. Sebrali co u koho zůstalo, ze zlatých chřestítek ulili v kuchyni telátko a zdvihli se. "A šli páleni sluncem, opakujíc : Suď ho Bůh...", kam je nohy nesly.

Dnes ty, které odvála netrpělivost, nazýváme: "10 ztracených plemen".

Avšak zůstali ti nejvytrvalejší. Potom v Toře bylo dopsáno, že první dobrá vlastnost žida je umět vyčkat své chvíle. Odešlo 10 rodin, zůstaly dvě. U jedné autoritou byl Kohen, u druhé Livit.

A hle! Jak v té anekdotě o knězi a šoférovi, když mu chcíplo auto:

Do pr...! Ebitská síla !

S hory, no fakt, sestupuje ten chlap - Mojžíš. Co tam dělal, neznámo, možná celý čas prospal, však rodiny věděly: chlastat on uměl.

Ptal se on : A kde jsou všichni?

Nikde, šli pryč, nechtělo se jim čekat, řekli Kohen s Livitem.

Dobytek, zlobil se Mojžíš.

Potom v Toře rabínové oficiálně zaznamenají : odešli gojímové-dobytek.

Iluzionista Copperfield se dále tázal: Oheň na hoře jste viděli?

Ano! - vykřikli chórem dvě kolena.

Obláčky na nebi jste viděli?

Ano!

Deštíček mrholil?

Ano!

Tak mělo i být. Na Sioně my jsme besedovali s Tvůrcem. On promluvil: ti, kteří se Tebe - to jest mne Mojžíše - dočkají a neodejdou, ti budou mými dětmi - budou božím národem a zvát se budou Židé. Všemocný tak pravil. Kde teď sedíte, to je vaše, Bohem darovaná zem. A ten kdo odešel, dostane houbelec, žádnou zem. Je nic. Bez země a bez jazyka svého. Bůh pravil, že nyní na zemi vy, kteří jste nyní Židé, kolena Kohena i kolena Livita, jste Bohem Vyvolení.

A ti, kteří tu seděli s námi, budou co? - zeptali se Kohen i Livit.

Ode dneška, řekl mi Hospodin, každý z nich bude "tami", "věčný žid", "bez snu a bez pokoje"...

Tuto událost, ke které došlo před 3000 lety u hory Sinai, vám převypráví každý věříci orthodoxní rabín z rodiny Kohena nebo Livita. Je pravda, že poněkud jinak a pomocí svých slov. Ale v principu se historka nezmění.

Bloudilo, bloudilo těch 10 rodin po světě, až někteří dobloudili do Byzance, jiní do Říma nebo do Španělska či na jižní tok Volhy, odtud opět táhli někteří do Němec, na Polsko, ten do Litvy, onen do SSSR, a odtud prchali do Ameriky a ještě dál. Kam přitáhli, tam národnost sobě vymýšleli, jména brali místní : Svanidzé, Scheinitz, Brod, Rotschild, Kissinger, Olmert, Lazar, objevila se fůra Friedmannů, Libermannů, Formanů, Amitajů, Dvorkovičů...

Je možno dodat, že sami Sheinitzové vnutili "tami" (to jest "špinavým židům") po světě takové ústavy, aby je okradla o jejich národnost. U "tami" pod povrchem zůstává vzpomínka na to, že je sám Bůh potrestal. Oni neprosí odpuštění od Boha. Oni sami chtějí být Bohem a pro sebe zabrat Kohenům a Levitům židovskou národnost Bohem jim danou, i zemi Izrael. Zasvinit Bohu stůl a dokázat, že je vůl a neví nic o životě. Jestli jsi tak chytrý, tak proč jsi natolik chudý, že ani dům svůj (Šalomounův chrám) nedokážeš si postavit už 3000 let?

Viktor Filatov (zkráceno)