psáno v dubnu 2005
psáno v dubnu 2005
Druhá květnová neděle již klepe na dveře a s ní svátek matek. Letos bude 8. května, v den ukončení II. sv. války. Je věnován všem ženám, jež rozdávají plnými náručemi lásku, úsměv a štěstí svému okolí - manželům, dětem, vnoučatům...
Kolik našich kamarádek - trampek jsou matky, babičky, manželky, družky...
Kdysi se tento svátek zrušil a nahradil "chlastacím" mezinárodním dnem žen. Šedesát let byl "den matek" potlačován komunistickým pučem a obnovil se až v 90. letech.
A tak tradičně poděkujte kytičkou a drobným dárkem všem babičkám, matkám, tetám, sestrám, kamarádkám, družkám, ženám, za to, že tu jsou a přinášejí nám lásku, smích, radost a pohodu, že se starají nevymřeli, i o teplo útulného domova.
A těm, které nemáte po ruce, napište pár hřejivých vět, uděláte radost jim i sobě.
Lidé potřebují mazlení stejně jako kůň, pes, kočka či andulka, ale v porovnání se zvířaty mají mnohem více zábran, a tak se málokdy odváží o ně poprosit, ačkoliv by jim to velmi prospělo. Mnohým z nás zkrátka chybí dostatek tělesného kontaktu a zvíře je ideální způsob, jak si jej vykompenzovat.
Každé zvíře má svou povahu. Je to osobnost se vším všudy a pokud se jeho energie využívá správně, stávají se z ní zcela jednoznačně léčivé impulsy. Nemocným lidem přikládali do postele psy už v ranných kulturách a ve středověku to byl oblíbený způsob léčby revmatizmu.
Proč ale píši toto zvířecí zamyšlení. Na řadě zvadel čtu "vtipnou" poznámku "Psy a hádavé ženy zanechte doma..." Kvůli tomuto zákazu řada kamarádů nepřijede i na potlach, kam jsou zváni. Inu, psi při "vlajce" vyjí, štěkají, lítají do šerifského kruhu, dorážejí na sebe a je tu otázka při "půtkách" i o zranění...
Kvůli svému miláčkovi nepřijel na 5. celosvětový potlach na Busch River Áda Vodrážka. Přitom o pár kiláků dál v Banfu poznal svou ženu Jackii a oba tam víc jak 10 let pracovali... Zanedlouho zemřel ve věku 91 let.
Vidím to i na našich potlaších či mistrovství ČR v hodu nožem a sekerou. Bývaj tam od dog přes vlčáky, kokry, jezevčíky a terriéry všemožná plemena a kamarádi zákazu nedbají. Ale vidím i to, že čím jsme starší, tím víc tíhneme ku zvířatům. Možná i proto, že děti jsou pryč a my jsme osamělí...
Vídávám kamarády, kteří mají jiné miláčky : morče, želvy, rybičky, ptáky, sklipkany, fretky, králíky, bílé krysy, hady, veverky a dokonce cestou na Ivančenu jsme potkal trampa, který na vodítku měl sele divočáka s mašlí...
No a občas si ty miláčky vezmou na vandr. V naší osadě už téměř všichni přehoupli padesátku, a mají zvíře. Že by to bylo věkem ?
Kromě psů, koček a jiné havěti jsou v našich zeměpisných šířkách velmi oblíbeni také koně, poníci a osli... Ti ale u žádného potlachu nevadí, naopak ! Možná i kvůli kulise divokého západu.
Bez nadsázky tvrdím, že zvířata jsou jasnovidná. Bylo to možné pozorovat i při neštěstí s tsunami, zvířata nebylo slyšet, sloni utíkali do vnitrozemí a na bezpečná místa včas. Zvířata poznají kde býval hřbitov, koně vzpínají se a řehtají, když se blíží nějaké nebezpečí, včetně bouřky a zemětřesení.
Vnímají totiž obzvlášť dobře chvění zemského povrchu. Čím vzpřímeněji a majestátněji kůň stojí, tím je zdravější a čilejší. Stačí mu jen 3 hodiny spánku, a i během spaní jsou jeho slechy stejně jako u kočky nastavené "na příjem".
Mít svého zvířecího miláčka rozhodně stojí za to. To vám řekne každý psycholog. Neocenitelný přínos mají hlavně pro děti a pro seniory. Dětem dodávají větší pocit sebejistoty a bezpečí a ty dříve narozené udržují v duševní čilosti.
A pak : Před zvířetem odpadají všechny naše komplexy a platí jen vnitřní hodnoty. Kamarád, i když "němý", který vás miluje a respektuje, ať jste mladý či starý, tlustý nebo hubený, je lepší, než hrst pilulek ! Přitom si přijdou sami pro pohlazení či pomazlení.
Ráno, když vstanu, musím jít nasypat do krmítka, datli, strakapoudi, bažanti, sojka, kosi, sýkorky i vrabčáci na to již čekají. Nebojí se. Kocour čeká na svou snídani i fenka Bona. A může být jakékoliv počasí, hned je veseleji a slunce v duši.
Povstaňte kamarádi
a smekněte, z 18 na 19.4 ve věku 77 let zemřel poslední člen T.O. Český Lev - Brno a člen Oldpardů S. M.
Arnošt Neuner - Kudrnáč z Havířova. Poslední rozloučení se uskutečnilo 25.4 ve 12 hodin v kostelíku v Těrlicích.
Kudrnáč patřil k nejstarším Havířovským trampům, bude nám chybět. (za OPSM šerif Shaggy)
Veškerému trampskému národu na vědomost se dává, že Pepík Velička, hospodský z pod Lysé hory "U veličků", po otci Karlovi, bratru Stáňovi, odešel za kamarády trampy k nebeskýmu baru. Trampská hospoda však zůstává !
V Horním Vysokém u Levína v "Pohodě" se slavilo ! Skupina Owango, T.O. Tygři z Roudnice n. L., T.O. Hejkalka, Řevničovská Podkova, Krokodýl a dalši tam připravili oslavu šedesátin kapelníka a šerifa T.O, Bílé Stráně Jana "Bobra" Škamly z Litoměřic.
Krom žranice a spousty dárků mu největší radost udělal Krokodil, který s pomocí kamráda Medvěda z Kanady mu sestavili autorský zpěvník z Bobrových písniček. A co mu přát ? Zdraví a ať mu kytara a banjo ještě dlouho v rukách vyluzují trampské a country melodie.
Jaroslav Hašek : 1.5.2005 v Olomouci vzpomněli Haškových narozenin : Skupinky lidí v c.k. uniformách táhly olomouckými hospodami ve čtyřčlenných formacích a žádali pivo a olomoucké tvarůžky. Ano, olomoučtí příznivci J. Haška tradiňním tahem oslavili 112 výročí narozenin velkého českého literáta.
Cílem těchto recesních akcí je propagace odkazu J. Haška a Z.M.Kuděje spočívající v tom, aby se lidi dokázali scházet, věnovat se recesi, dobré zábavě, českému pivu a Loštickým syrečkům. Název akce a její princip spočívající v návštěvě řady hospod vycházel z knihy Z.M. KudějeKdyž táhne silná čtyřka o mohutných tazích Haška, Kuděje a daších jim podobným kumpánů.
Z. M. Kuděj byl tramp, spisovatel a překladatel ale i tulák, který procestoval celou severní Ameriku a napsal trilogiii SID o svých cestách. Povoláním byl lékárník. Tulákem - trampem zùstal po celý život a jeho kosti spočinuly na hřbitově v Litomyšli.
Dne 11. února by se dožili sta let dva trampi, které svět nezapomene. Ten první, autor Niagary, hudebník a dobrodruh Eduard Ingriš, se narodil ve Zlonicích u Kladna. Druhý byl ilustrátor - malíř - autor vědeckých rekonstrukcí Zdeněk Burián z Kopřivnice.
Muzeum Zdeňka Buriána ve Štramberku založili milovníci jeho díla a trampové. Ročně se tam dělá řada výstav. Letos kurátor muzea Aleš Durčak připravil výstavu ku 100. let narození Z. Buriána, k narozeninám J. Verna a režizéra Karla Zemana , který tři verneovky převedl na filmové plátno.
Z. Burián byl kmenovým ilustrátorem nakladatelství J.R.Vilímek. V létech 1930-31 zhotovil 15 knižních obálek k verneovkám. Ty jsou poprvé kompletně k vidění v patře muzea.
V přízemí můžete vidět kvaše, pérovky i oleje ku knihám : Podivuhodné dobrodružství výpravy Barsacovy, Dva roky prázdnin, Patnáctiletý kapitán, Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajuplný ostrov, Nový hrabě Monte Christo, Tajemství pralesa, Hvězda Jihu a Zemí šelem. Víc verneovek Burián neilustroval.
V den vernisáže bylo slunečno a "Moravský Betém" doslova ležel pod sněhem, nicméně na vernisáž této překrásné výstavy přišlo hodně přes stovku obdivovatelů, umělci, ČT-1, novináři, starostové měst i senátoři, nu a jak jináč, i skauti a trampové, kteří na Kotouči měli Zimní táboření.
Slavnostní přednášky se ujal Aleš Durčák a recitace Věra Michová, vedoucí kultury města. Nikdo "ani nedýchal", jak Aleš vyprávěl... Pak následovala prohlídka. K dostání pohlednice s náměty z malířova díla, dva druhy plakátu k výstavě, razítko, knihy jím ilustrované. Paráda se vším všudy.
Výstava potrvá do 12. června 2005, kdy ji nahradí nová výstava, nazvaná Kniha džunglí. Nenechte si ji ujít.
Muzeum Jihovýchodní Moravy ve Zlínì má ve svém archivu desetitisíce položek z pozůstalosti hudebního skladatele, fotografa, filmaře, trampa a dobrodruha Eduarda Ingriše (11.2.1905 - 11. 1. 1991). Pozůstalost věnovala muzeu Ingrišova žena Nina.
Nyní od dubna do června muzeum připravuje z jeho snímků a negativů výstavu k jeho stému výročí narození, která Čechům přiblíží trampa "Edu Ingriše" jako vynikajícího člověka a umělce. Jeho urna je v muzeu ve Zlonicích u Kladna, městě, kde se narodil.
Tak zní název výstavy indiánských výrobkù místního kmene Hayčá a jejich přátel, které si můžou zájemci o dobrodružství prohlédnout až do 10. dubna.
Kmen Hayčá sdružuje osum rodin a pár samotářů zajímajících se o život prérijních indiánù z kmene Lahota. Jejich životním stylem je i táboření v přírodì, vyrábění zbraní i rukodìlných výrobků, oblečení, jejich jazyk i písně.
Vše je doplněné ještě olejomalbami valašsko-meziříčské výtvarnice Jany Ulrychové, jako jsou "Šamani", či "Tanec koní" a taky snímky, zachycující staré indiánské náčelníky a život indiánů. Překrásné je i oblečení, mokasíny, toulce na šípy, bubínky, pouzdra na nože : vše zdobené korálky, či zařízené tee-pee.
Profesor anglického jazyka Jan Ulrych jako pracovník Coloradské university dokonce lakotštinu vyučoval na Indian University a je i autorem učebnice Lakhótiya Woglaka Po! (Mluvte lakotsky) a knihy "Mýty Lakotů aneb když ještě po zemi chodili Iktómi" - vyšla u nás v roce 2002 v česko-lakotské verzi.
Kmen Hayčá vznikl před 10 lety ve Valaškém Meziříčí. Výstava je nádherná!
Vstupní stránka trampské niti
